Štítky

úterý 28. ledna 2014

Aidos- Kapitola 1.- To dítě- díl 1.

Aidos
Veliká země rozdělená šesti hranicemi. Těžko přechodnými. Nejzápadnějším bodem jsou vysoké ledovcové hory. Následují teplejší a teplejší části směrem na východ. Ale nejdůležitější část našeho příběhu se odehraje právě v nejzápadnější části zvané Aidos, zde počne náš příběh. Legenda o neobyčejném chlapci. V Aidosu se nachází chrámy. Ale ne ty, jaké znáte vy. V těch Aidosských probíhá výcvik nadaných dětí. Ale více se dozvíte v mém příběhu. Ten začíná jedním obzvláště studeným večerem…


Kapitola první: To dítě
Byla zima. To bylo první věc, co věděl a ta druhá byla, že jestli nechce zemřít, musí do tepla. Najednou upadl. Nevěděl, jestli má dost sil vstát. Snažil se, ale nedokázal to. Jeho ruce i nohy byly příliš slabé a neschopné. Začal plakat. Takovou bezmoc v životě nezažil. Najednou ucítil něčí ruce, jak ho zvedají. Byl to velmi příjemný pocit. Pouze se usmál a poté už bezmocně usnul.
Pomalu otevíral oči. Trochu se i bál toho co uvidí. Ale jeho nejistota byla marná. Uviděl malou útulnou místnost. Rychle se porozhlédl a jeho pohled se zasekl na sedícím muži hledícím na něj. Byl vcelku vysoký, hubený a měl na sobě černo zlatý hábit. Jeho vlasy byly blonďaté a měl vřelé kaštanové oči. Chlapce na něm ale nejvíce zaujal jeho náramek, který jeho hábit poodhalil, když muž posunul ruku. Byl to spíše nátepník. Skládal se ze stříbrných plátků. Ale nejzajímavější věc na něm byl krystal. Ten vedl z nátepníku na hřbet ruky. Byla v něm nějaká zvláštní červená tekutina. Chlapec se oklepal a podíval se muži do obličeje. Najednou začal muž na chlapce mluvit. Chlapec mu téměř nerozuměl. Není čemu se divit. Chlapec evidentně nebyl ze stejné země jako muž. To bylo rozpoznatelné již podle zabarvení kůže. Mužova tvář byla bledá a trochu načervenalá, naopak chlapec byl spíše opálený. Bylo mu tehdy asi šest. Rozhodně nevypadal na víc. Byl velmi vyhublý, měl dlouhé hnědé vlasy a velmi výrazné modro oranžové oči. Mezi nimi měl krátký nos jako knoflíček a středně velká ústa roztažená do širokého úsměvu. Muž pokračoval v řeči a najednou ustal. Podíval se na chlapce a ten jen pokrčil rameny. Muž zamyšleně sklopil hlavu a poté vyrazil ven z pokoje. Zavřel za sebou dveře a chlapec byl najednou v pokoji sám. Rozhodl se, že se trochu porozhlédne po místnosti.
™™˜˜
Muž vyběhl ze dveří a uháněl po zdobené chodbě. Míjel všechna možná plátna na stěnách, až dorazil ke dveřím docela podobným těm u jeho pokoje. Vstoupil do místnosti. „Mistře!“
Pronesl nahlas a zněl vystrašeně. „Co se děje?“                                                                                                                                                                 
Odpověděl mu klidně postarší pán se šedými vlasy i vousy a hlubokými vráskami na obličeji, které působily efektem váženosti a důležitosti. „Dnes ráno jsem našel venku chlapce. Byl chatrně oblečen a podchlazen. Ale to není důležité. Myslím, že je z Teridu. Ale to taky není to nejdůležitější. Mám jisté podezření, že On je To dítě.“                                                                                                                                                                                 
Starší muž pozvedl obočí. „To dítě? Jsi si jist Firisi? Je to opravdu vážná věc. Jsem si tím naprosto jist."
Po těchto slovech se mistr důležitě napřímil. „Pak mě tedy za ním zaveď.“ Oba muži vyrazili směrem k pokoji, kde byl chlapec. U něj se zastavili a oba vydechli. Poté Firis otevřel dveře a vyzval mistra ke vstupu. Ten jen nepatrně sklopil hlavu na důkaz díku a pak vstoupil do pokoje. Chlapec se rychle otočil. Ihned co ho uviděl, se rychle posadil a přestal šmejdit po pokoji. Mistr si posunul jednu židli z rohu místnosti a sedl si naproti chlapci. Vřele se na něj usmál a povšiml si, že chlapec sleduje jeho zápěstí. Znovu se usmál a pootočil rukou, čímž se chlapci naskytla možnost vidět nátepník v celé jeho kráse. Poté mistr začal směrovat ruku k chlapcovu čelu. Ten se nebránil a jenom jeho dotyk přijmul. Najednou ucítil příjemný šimravý pocit. Ten přetrvával jenom chviličku a pak ustal a mistr se zvedl. Poklonil se chlapci a odkráčel beze slova za dveře, kde čekal Firis. „Jak dlouho jsem byl v transu?“
Zeptal se mistr. „*Asi dvě hodiny.“                                                                                
Odvětil Firis. „Co jste se tam dozvěděl? Hodně. Ale to, co potřebuješ vědět je, že on je To Dítě a budeme ho tady cvičit…                                                                                                                                                                                                        
    

*(Pozn.: V kouzelnickém transu přijde jakákoliv doba o hodně kratší. Mnoho čarodějů zemřelo na vyhladovění, jelikož byli v transu moc dlouho.)                                                                                                          

1 komentář: